Důležité události
V kostce
Klub českých turistů měl v roce 1890 vizi projektu petřínské rozhledny. Současně s nim se zrodila myšlenka lanové dráhy, která by tam vedla. Byl tedy založeno Družstvo lanovky na Petřín a právě to začalo v lednu 1891 lanovku budovat. Když bylo dílo dokonáno, stala se se svou dělkou 383 metrů nejdelší lanovkou v celé Rakousko-uherské monarchii. Dráha byla jednokolejná a pohyb lanovky byl a základě vodní převahy. Fungovalo to tak, že do nádrže vozu, který byl nahoře, se napustila voda a její hmotnost vytáhla vůz dole. Když byl provoz lanovky poprvé zasteven byla zrovna 1. světová válka, ale ve 20. letech našeho století chtěli lidé lanovku opět uvést do provozu. Avšak vedení lanovky vzali do rukou elektrické podniky a zrekonstruovali ji. Její technické vybavení bylo v té době na velice vysoké úrovni. Byl již použit brzdný systém. Její dráha byla prodloužena na 510 metrů a vagony mohly pojmout 105 cestujících. Dolní stanice byla totiž prodloužena z Nebozízku do barokního domu Na Újezdě.Provoz byl započat 3. července 1932. Avšak etapa tohoto provozu byla náhle ukončena 7. června 1965, kdy došlo k sesuvu půdy petřínského svahu. Ten zničil celou třetinu dráhy. Lidé ale nechtěli o tento unikát přijít, ale než se pustili do výstavby ještě dokonalejšího zařízení, byly provedeny složité geologické studie a expertýzy. Muselo se počkat na výsledky, které podaly řady odborníků z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení techničkéh, federálního ministerstva dopravy a jiných institucí a organizací. V roce 1981 bylo definitivně rozhodnuto, že se lanovka obnoví. Nejprve bylo zapotřebí provést sanační práce, které by měly zabránit dalšímu sesuvu půdy. Tyto práce trvaly v letech 1970-1972. Poté se začalo na pevno stavit. Kovové pražce byly zapuštěny do betonové desky a na nich byly položeny vlečkové koleje bez drážky. V místech, kde byla trať zničena byl vybudován mostní objekt založený na železnobetonovém roštu. Toto podloží by vydrželo i kdyby nyní došlo k dalším sesuvům. Na nové kontrukci byla vystavena mezistanice Nebozízek. Také horní stanice Petřín je situována do původního objektu, který byl rozšířen kvůli zvýšení kultury cestování i prostředí pracovníků o dva přístavky. Strojovna byla řadou měření, zkoušek a expertíz prohlášena za zcela výkonnou a bezpečnou - ve vyhovujícím stavu. Proto byla vyměněna jen hřídel, elektrické rozvody, rozvaděče, ovládání, zabezpečovací zařízení, signalizace a ložiska. O tento stav se zaloužili její bývalí zaměstnanci, kteří oddaně chodili po práce strojovnu během jejího 20. letého vyloučení z provozu čistit, ošetřovat a konzervovat. Nemohli totiž překousnout, že Evropský unikát, který náleží nám se mění ve šrot. Proto ho udržovali a tato péče se vyplatila. Elektrické zařízení je bezepečně uloženo, ale mechanické se ukazuje hrdě světu. Je kompletně vidět za proslenou vytrínou. Připomíná dokonalý mechanický systém hodin. Po dvacetileté nečinnosti byla tedy lanovka uvedena opět do chodu. Bylo to konkrétně 15. června 1985 v 10 hodin, když se vozy rozjely nahoru na Petřín s prvními cestujícími, hosty slavnostního zahájení. Celá lanová dráha vede chráněnou zahradou a proto se provoz lanovky musel uzpůsobit tak, aby násilně nezasahoval do přírody. Zásahy do zeleně byly tedy minimální a Pražané měli opět svou lanovku v původní podobě. Tato senzační historická památka pochopitelně přitahuje zájem Pražanů i návštěvníků hlavního města naší vlasti.
Petřínská lanovka se rozjíždí
24. ledna 1891, tedy deset dnů po uzavření smlouvy mezi "pražskou obcí" a Družstvem rozhledny s ručením omezeným o zřízení "dráhy lanové na Nebozízek", byla vytyčena trasa lanovky. Kvůli tomu musel být odstraněn i poslední petřínský viniční lis nad Újezdem, zvaným Zlatý plž. 3. března se do práce pustili zedníci. Vedle budoucí trasy byla zřízena lanová dráha pro dopravu materiálu. Začal boj s časem, protože se blížila Jubilejní výstava, která měla před tváří celé Evropy demonstrovat svébytnost české kultury a tím i ideu sílící národní jednoty. A lanová dráha musí v té době jezdit. Postup prací však komplikovalo špatné počasí a kruté mrazy. Problémy měl stavební podnikatel František Zelenka i s dělníky, kteří k prosazení svých zájmů vstoupili do stávky.
Ještě počátkem května se dělníci brodí po pás v hlubokých příkopech. O dva měsíce později - 7.července - však už bylo možné usadit pomocí kladkostroje první vůz na koleje. Za dva dny mohli Pražané vidět na trati i druhý vůz a oba byly spojeny lanem. Původně se počítalo s koupí vozů od některé švýcarské firmy. Žádná ale nebyla schopna je dodat v tak "ztřeštěně" krátkých termínech. A tak se dostal ke slovu domácí závod F. Ringhoffera na Smíchově, který vyřídil objednávku včas, na dobré technické úrovni a hlavně za rozumnou cenu. Vůz byl 6 m dlouhý a 2 m široký, pro 32-50 osob a byl na dvou nápravách o třech kolech. Měl dosáhnout rychlosti v mezích od 1-1,5 m/s. Nakonec, i přes všechny problémy, které stavbu lanovky doprovázely, se podařilo vše dotáhnout do konce. V pondělí 13. července se vozy lanovky rozjely na zkoušku a o 12 dnů později, 25. července 1891, začaly od třetí hodiny odpolední přepravovat i první cestující.
Zprávy z tehdejšího tisku o zahájení provozu petřínské lanové dráhy by nás však možná překvapily svou strohostí a malým zájmem. Vždyť i Národní listy přinesly jen kratičkou zprávu, v níž mimo jiné uvádějí, že…"po jednání komise byla veřejnému užívání odevzdána, že je 400 m dlouhá, jízda trvá 6 minut a stojí 6 krejcarů, děti platí polovic. Pozorný čtenář však věděl, proč je této události věnovaná tak malá pozornost. Všechna novinářská esa, včetně výstavním zpravodajem J. Nerudou, totiž očekávala u vchodu na Jubilejní výstavu miliontého návštěvníka. Přesto přepravila tato druhá lanová dráha v Čechách ( a v té době i nejdelší v celé rakousko-uherské monarchii) jen za dopoledne přes 200 osob. A to ještě nebyla dokončena rozhledna, která její návštěvnost jistě podstatně zvýšila. Během dalších 3 týdnů převezla přes 32 000 lidí.
Problémy s vodou
Po přízni, kterou si lanová dráha na Petřín získala při Jubilejní výstavě, nastaly špatné časy. Zájem o ni velmi klesal. Slabina se ukázala v technické zprávě a tolik prosazovaná jednoduchost a levný pohon-voda. Už roku 1910 se mluví o modernizaci lanové dráhy, neboť stále rostoucí spotřeba vody užitkové působí značné potíže, proto obec Pražská důrazně naléhá, co nejdříve na změnu pohonu. V nejvyšší sezóně musela býti pro nedostatek vody zastavena. Po 20-i letech po předložení projektu lanové dráhy na Petřín, tehdy přesněji na Nebozízek, se začalo uvažovat o přestavbě na elektrický pohon. Družstvo však na tuto podobnou investici nemá dostatek finančních prostředků a tak se rekonstrukce dlouho odkládá. K podpoře ze strany pražských orgánů však v druhém desetiletí našeho století nedošlo. Vozy lanové dráhy se zastavily. Provoz byl opět obnoven v roce 1921, ale pokus o znovu zprovoznění selhal, v roce 1923 opět nejezdila. Družstvo se v roce 1923 obrací znovu na městskou radu, ale z její odpovědi vyplývá, že nemůže převzít odpovědnost, a tak rada městská žádá správní radu podniků elektrických, zda a za jakých podmínek by bylo možno provoz lanové dráhy, jako součást elektrických podniků převzíti. Elektrické podniky mají obavy ze značných nákladů. Léta ubíhají a lanovka stojí a pustne., Padají desítky návrhů a jeden z nich uvažuje o výstavbě visuté lanové dráhy, jejíž stavba by sice levnější, zato by však plně narušila vzhled Petřína. Dalšími argumenty odpůrců jsou nízká rychlost a malá přepravní kapacity kabinek. Jednání se vlečou, ale zařízení lanovky stále chátrá. Petřín ale pro Pražany svou přitažlivost neztrácí.
Sesuv půdy
I když byly petřínské sady po následcích sesuvu obnovovány a prováděly se sadové úpravy, lanovka byla vyřazena z provozu a oba vozy byly odstaveny do stanic. Naštěstí bylo veškeré strojní zařízení po přerušení provozu roku 1965 vyčištěno a nakonzervováno.
O petřínský svah se v druhé polovině 60. let starali zejména geologové a hydrogeologové. Ti řešili složitý úkol, týkající se sesuvu půdy vlivem přebytku podzemních vod a složitého podloží. Měli najít způsob, jak zajistit do budoucna stabilitu svahu. Sanační práce byly rozděleny do dvou etap. Nejdříve byla odvodněna sesutá půda. Potom vybudovali vodní sběrnou galerii o průměru 2 m a celý nový systém dešťové kanalizace. Nová sběrná galerie ochraňuje zásadním způsobem petřínský svah před přítokem podzemní vody. Kromě rozsáhlých zemních prací, které řešily bezpečný odtok spodní vody, byly s ohledem na rekreační funkci Petřína samozřejmě provedeny zmíněné parkové úpravy a zabezpečení poškozených objektů. O rekonstrukci lanové dráhy a její trati nebylo rozhodnuto s konečnou platností. Proto byla střední, zcela zničená část drážního tělesa snesena a povrch terénu vyrovnán a upraven.